Zákaz mobilních telefonů na pracovišti

Zákaz používání soukromých telefonů na pracovišti je poměrně frekventované téma, s kterým jsem se již nejednou setkal a řešil je. První a dosti podstatnou otázkou je posouzení o jaké pracoviště, výkon práce se jedná, což z příspěvku není jasné. Jiná kritéria budou u zákazů, kde zaměstnanec pracuje u linky, nebo jako pokrývač na střeše, či jako sekretářka. Ono totiž používání telefonů na pracovišti k soukromým účelům je v poslední době velký nešvar, který se často odůvodňuje nutností být v kontaktu například právě s dětmi, jak se uvádí i v tomto příspěvku. V dnešní moderní době je používání telefonů jaksi neodmyslitelnou samozřejmostí . Rozhodně nechci chválit staré časy, kdy se nám této vymoženosti nedostávalo, ale matky byly taktéž zaměstnávány a také měly děti a také to bez těch mobilů dokázaly bez větších problémů. V příspěvku tazatelka uvádí, že potřebuje mít několikrát za den kontakt s dětmi. To je ale pouze její subjektivní pocit. Souhlasím s tím, že pro harmonii na pracovišti je dobré eliminovat zbytečné stresory, není ale možné přijmout tyto subjektivní požadavky a pocity zaměstnance k tomu, aby prostě na pracovišti volal, esemeskoval, přijímal hovory a esemesky apod. Otázkou je, proč tazatelka potřebuje mít několikrát za den kontakt s dětmi?? Většinou se uvádí nemoc dítěte. Pak tedy nechť zůstane doma s dítětem. Ovšem ona je to často pouze výmluva, která má u zaměstnavatele jaksi ,,zahrát na city", aby telefon povolil. Pak se esemeskuje se svým partnerem a podobně. Nepopírám, že se může jednat i skutečně o kontakt s dětmi. Ale jsou tak nutné a několikrát během pracovní doby??? Co si asi tak věčně a věcně sdělují? Občas pozoruji lidi (zejména mladé) v metru, trolejbusech, na nádražích. Všimli jste si někdy jak se chovají ? Jen si sednou už mají v ruce telefon a esemeskují. V lepším případě mají v uších sluchátka s MP přehrávačem a svět kolem nich je tabu. Svou zvědavostí jsem se dopátral i k obsahu takovýchto ,,důležitých sdělení". Tak například: už jsem na zastávce A, už přijíždím na zastávku B, už vystupuji, za chvíli jsem ve škole, už jsem ve škole, zkouška mi dopadla tak a tak, už jedu domů, ještě se zdržím u kamaráda, vlak má zpoždění, k obědu bylo to, či ono a mnoho jiných. To jsou snad ty informace, které jsou nutné pro klid zaměstnance??? Žel lidé si zvykli, že takováto a podobná sdělení považují za samozřejmost a běžnou nutnou součástí dne, aby ,,měli přehled" a pokud jim to někdo snad znemožní, cítí se ukřivděni a považují to hned za diskriminaci, bezpráví, cítí se nervózní, nejistí apod. Nicméně pokud jsou v zaměstnání, budou si muset zvyknout na to, že se jim této vymoženosti nemusí automaticky dostat a zaměstnavatel si své jednání vždy nějak odůvodní. Není možné své osobní zvyklosti uplatňovat také v pracovním procesu. Naprosto souhlasím s autorem článku, že je třeba tyto kontakty omezit na dobu pracovní přestávky. Prostě to musí stačit. V závažných a odůvodnitelných případech pak snad lze doporučit, aby zaměstnankyně požádala o výjimku na nějakou omezenou dobu. Nemůže se z toho ale stát pravidlo a bude vždy záležet na vedoucím zaměstnanci, zda povolí užívání telefonů pro soukromé účely, či nikoliv. Dr. Gabriel Zmátlo komerční právník