K článku "Pojišťovna nesouhlasí, jak byl odškodněn úraz, a požaduje peníze zpět"

Vysvětlení je jistě perfektní, ale přesto si neodpustím přičinit několik poznámek. 1/ Pojišťovna nejspíš opravdu má jakési oprávnění kontroly hospodárného vynakládání prostředků získaných výběrem dávek úrazového pojištění (byť dané právním předpisem nejnižší kategorie - vyhláškou, která nemůže ukládat povinnosti bez příslušného zmocňovacího ustanovení v zákoně). 2/ Pojistný vztah je ale pouze mezi zaměstnavatelem a pojišťovnou - poškozený zaměstnanec tedy nemá žádnou povinnost jakkoliv s pojišťovnou komunikovat a spolupracovat (jedině případně prostřednictvím svého zaměstnavatele). 3/ A je velmi podivné, jak může "procházet" časté proplácení náhrad škody z titulu pracovního úrazu či nemoci z povolání zaměstnanci přímo pojišťovnou - to je (zejména u náhrady za ztrátu na výdělku) přímo v rozporu se zákoníkem práce. 4/ To, že takové "úrazové pojištění" existuje už 20 let, snad ani není zapotřebí komentovat - laické veřejnosti je to v podstatě jedno a zainteresovaní vědí své. Ale o tom už bylo řečeno a napsáno (mj. i na těchto stránkách) dost - bohužel zatím bez pozitivního výsledku.

V článku je uvedeno: "Je třeba si uvědomit, že v případě tohoto pojištění nakládá pojišťovna s finančními prostředky státu, tedy s prostředky státního rozpočtu." To však není pravda. Pojišťovna nenakládá s prostředky státního rozpočtu. Vybrané pojištění není součástí státního rozpočtu, ale majetkem pojišťovny, jež je veden na zvláštním účtu a přebytek z tohoto účtu se převádí do státního rozpočtu.

Pane Neugebauere, díky za reakci, ale domnívám se, že pokud je v § 382 zákoníku práce (ZP) doslova uvedeno, že "náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých vyplácí zaměstnavatel pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty" (a tím jiným způsobem výplaty se - podle mínění většiny právníků - míní pouze např. až po skončení pracovní neschopnosti), je to povinnost zaměstnavatele stanovená tzv. natvrdo - a navíc určitě bez možnosti měnit toto ustanovení ZP legislativní normou nižší právní síly. A že by ministerstvo financí mohlo vyhláškou určovat, že pojišťovna může posuzovat, zda úraz je či není pracovní, a zda má být odškodněn v plné výši, částečně či vůbec, když ZP to říká rovněž "natvrdo" - tak to už je i na mne trošku moc "silné kafe". To už by byl poškozený zaměstnanec úplně pod kuratelou instituce, ke které přece nemá žádný legislativou daný vztah - pojištěn je zaměstnavatel, nikoliv on. Zaměstnavatel má - aspoň teoreticky - přece jenom výhodnější pozici oproti zaměstnanci (když pomineme již 20 let trvající evidentní střet zájmů, kdy firma má u stejné pojišťovny kromě úrazového pojištění sjednáno povinné ručení a havarijní pojištění za automobily, pojištěny skladové zásoby, podnikatelské riziko atd. atd. takže případně se soudit s pojišťovnou právě ohledně úrazového pojištění je pro zaměswtnavatele vysoce riskantní). Navíc - posuzovat výše uvedené pouze na základě "Záznamu o úrazu" (že by pojišťovny prováděly vlastní nezávislé šetření - a na základě jakého legislativního předpisu?) - tak to už se dostáváme někam úplně jinam, kde se budou pracovní úrazy posuzovat "od stolu" a jen a pouze podle papíru. To opravdu chceme? Ale nejsem právník...